REKLAMA - FENOMÉN 21.STOLETÍ

Reklama – je všude kolem nás a zdá se, že je jí čím dál tím více. Denně jsme konfrontováni s tisíci reklamními sděleními, firmy investují do reklamy značné prostředky – někteří z českých zadavatelů i kolem miliardy korun ročně. V poslední době se však mezi odborníky množí hlasy, že není možné, aby reklama stejným způsobem jako doposud fungovala i v budoucnu.

Reklama je jakákoliv placená forma propagace výrobku, služby, společnosti, obchodní značky nebo myšlenky mající za cíl především zvýšení prodeje. Reklama může být televizní, novinová, internetová, rozhlasová, plakátová nebo jiná.

Reklama je také známá pod moderním pojmem marketingová kampaň – tento výraz se používá, když obchodník (obecněji nabízející) využije několik komunikačních kanálů zároveň nebo jejich kombinaci. Například rozhlasová reklama může vysvětlovat televizní spot apod.

DRUHY REKLAM 

Druhy reklamy jsou rozmanité nejen svou formou a tvarem, ale hlavně umístěním. Právě umístění reklamy hraje klíčovou roli v reklamních kampaních a je významným činitelem, který ovlivňuje i výslednou efektivitu reklamní kampaně.

• Internetová reklama (Bannerová reklama, Kontextová reklama)
• Televizní reklama
• Tisková reklama (Inzerát, Akční leták)
• Světelná reklama
• Rozhlasové spoty
• Mobilní reklama (Reklama na autech, dopravních prostředcích apod.)
• Venkovní reklama (Plakáty, Billboardy, atypické reklamní plochy - štíty domů, ploty apod.)
• Alternativní média (chodící reklama, City Light vitríny, reklamy vlečené letadlem, městský mobiliář - lavičky, zastávky MHD, hodiny, digitální teploměry, atd.)
• Propagační předměty (např. trička nebo propisky s nápisem nebo logem propagované firmy atd.)
  
  

OD VÝROBKŮ K EMOCÍM

Původně totiž reklama představovala výrobky nebo služby, upozorňovala zákazníky na důvod, proč vybrat zrovna ten, a ne jiný produkt. S postupem času ovšem výrobek (či službu) nahradily emoce. Firmy dnes neprodávají výrobky a služby, ale především určitý životní styl, pocity radosti, bezpečí nebo sounáležitosti s určitou skupinou. Nekupujeme si automobil, ale sílu nebo prestiž. Parfém? Ne, sex appeal je údajně tím, co je na prodej! S tím správným pivem zase určitě zažijeme neuvěřitelná dobrodružství.

Reklama naší doby proto v naprosté většině případů neinformuje, ale snaží se za každou cenu vzbudit emoce ve spojení se značkou. Vzpomeňme jen na italskou oděvní firmu Benetton, jejíž reklamní plakáty zobrazující třeba jeptišku líbající se knězem v nedávné minulosti šokovaly veřejnost a vyvolávaly protesty odpůrců. Českým příkladem může být kampaň na pivo Bernard, která rovněž nezdůrazňovala vlastnosti produktu, ale vyjadřovala se velmi kriticky a provokativně k aktuálnímu dění nejen na domácí politické scéně. Opačným příkladem jsou obrázky šťastné rodiny rozplývající se nad čistým prádlem. Ty můžeme vidět každý den v televizním reklamním bloku.

Podobně jako Zyman se i další odborníci obávají, že veřejnost již ztratila veškerou důvěru v obsah reklam, protože každý ví, že agentury pracují většinou s ohromnou nadsázkou. O výhodách produktu nemusí reklamy vypovídat vůbec nic. Stačí, když se u obrázků nebo spotů dobře pobavíme. Příznivci takových reklam tvrdí, že dobře naladěni budeme více přístupni nákupu dané značky. Druhá strana však oponuje, že pokud chybí zřetelná motivace k nákupu, pak přijdou nutně veškeré emoce vniveč. Ani reklamy, které jsou populární, nemusí nutně prodávat. Například Al Ries se svou dcerou Laurou, oba uznávaní američtí marketingoví konzultanti, poznamenávají, že některé kousky se staly opravdu legendárními a vyhrály řadu cen za kreativitu, zatímco prodej inzerovaných výrobků stagnoval, nebo dokonce upadal (uvádí např. americké pivo Budweiser).


Nové výzkumy veřejného mínění ukazují, že si lidé myslí, že reklamy je příliš. Výzkumná agentura Factum Inventio přinesla nedávno zprávu, že česká veřejnost je přesycena zejména televizní reklamou vysílanou komerčními stanicemi, vzrůstá však i nespokojenost s množstvím reklamy na internetu. Lidé jsou zahlceni přemírou všemožných komerčních sdělení – výsledkem je, že jsou v roli zákazníků čím dál tím cyničtější a mají pocit, že je reklama nemůže ovlivnit.

Firmy proto hledají cesty, jak se dostat se značkami do mysli svých zákazníků jiným způsobem. V oboru marketingové komunikace tak roste reklamě silná konkurence. Zmiňovaní Riesovi sázejí na public relations (PR, řízení vztahů s veřejností) jako nástroj budoucnosti a předpovídají, že se stane důležitějším prostředkem než reklama.

Protože u PR je cílem ovlivňovat postoje cílových skupin nepřímo a pro zákazníka méně průhlednými způsoby, jsou zde prý větší šance na úspěch. Je třeba si uvědomit, že marketingová komunikace není jen reklama. Firmy poznávají, že si můžou vybírat alternativy, mezi které patří právě public relations, ale i přímý marketing, podpora prodeje, sponzorství a další způsoby komunikace se zákazníky. Zároveň je však pozoruhodné, že role reklamy současně nijak významně neupadá. Zdá se, že se kletby některých odborníků jen tak nenaplní...

I TAKTO MOHOU VYPADAT REKLAMNÍ PLAKÁTY =)

 

 

 

 

Zajímavé odkazy:

http://www.webdesignerdepot.com/2009/11/40-seriously-funny-print-ads/

http://funandmania.blogspot.com/2010/03/unusual-and-funny-advertising-poster.html

http://www.funnypromos.com/2008/11/

http://adsoftheworld.com/

http://www.veryfunnyads.com/

http://oko.yin.cz/11/historie-reklamy/

http://www.toxel.com/inspiration/2008/07/11/20-brilliant-advertising-ideas/

HISTORIE REKLAMY

Slovo reklama vzniklo z latinského „reklamare“ - znovu křičeti, což odpovídalo dobové „obchodní komunikaci“. Dnešní definice reklamy, schválená Parlamentem České republiky v roce 1995, říká, že "reklamou se rozumí přesvědčovací proces, kterým jsou hledáni uživatelé zboží, služeb nebo myšlenek prostřednictvím komunikačních médií"

Reklama je stejně stará jako sama uvědomělá činnost podnikání, ovšem nebyl to ten současný, moderní marketingový nástroj, jak jej známe dnes. Má své kořeny již v době neolitu (v mladší době kamenné), kdy se vznikem potřeby směny výrobků začala využívat historicky nejstarší reklamní prostředek – interpersonální komunikace. Její vznik je bezprostředně spojen s počátkem produkce více výrobků a služeb, než bylo nutné pro pokrytí vlastní potřeby. S nabídkou zboží bylo zapotřebí seznámit potenciální kupující, a to nejrůznějšími způsoby. Nejstarším prostředkem reklamy byl bezpochyby lidský hlas, který působí nejen svým slovním obsahem, ale i variacemi ve výšce, délce, modulaci.

Na místě směny předmětů byly rozdělávány velké ohně, které sloužily k upoutání pozornosti - ve dne kouřily, večer byly vidět zdaleka plameny. Takové signály můžeme považovat za předchůdce dnešní světelné a vizuální reklamy. Již v této době začali naši předci označovat své výrobky piktogramy.

Starověk je období, ze kterého již máme písemné památky - dochoval se nám nejstarší inzerát světa, kterým je papyrus starý 3000 let, uložený v současnosti v Britském muzeu. Obsahem je žádost o informaci o uprchlém otrokovi s příslibem odměny. Asi o 500 let mladší je hliněná tabulka nalezená při vykopávkách ve staroegyptském městě Memfis, na niž si egyptský obchodník nechal vyrýt následující text: "Zde žiji já, Rinos z Kypru z milosti bohů obdařený uměním vyložit neomylně každý sen."

Významným fenoménem byli (a v některých zemích stále ještě jsou) vyvolávači na trzích a také i bubnování, které mělo napomoci získat pozornost. Tyto vyvolavače lze považovat za předstupeň masové reklamy, jelikož měli za úkol na tržištích přesvědčovat a informovat větší část veřejnosti o své nabídce. Jejich úkolem bylo hlasitým vyvoláváním přilákat kupující. Jednalo se nejen o samotné výrobce, ale objevovali se i profesionální vyvolávači. Dále se objevovaly pak firemní štíty, které se nám dochovaly v Pompejích.

Ve středověku se objevují obrazové symboly, protože bylo mnoho lidí, kteří neuměli číst. Už v 6. století napsal Řehoř Veliký: „Čím je kniha pro ty, kteří umí číst a psát, tím je pro všechny obrázek – také pro nevzdělané. Mohou obrázky číst, jako by to byly knihy.“

Po vynálezu knihtisku Johannem Gutenbergem počátkem 15. století se pro reklamu otevřely netušené možnosti. A tak vznikla první velká reklamní kampaň, když Martin Luther roku 1517 rozšířil a nechal vyvěsit svých 95 tezí. Jakmile začaly počátkem 17. století ve Francii vycházet noviny, nastal velký rozvoj tištěných inzerátů. U nás se o novinářství zajímal již v 17. století Jan Amos Komenský, a patřil tak mezi první učence, kteří této nové efemérní literatuře věnovali odbornou pozornost.Díky tomuto vývoji se mění i obsah reklamy. Tištěná reklama mohla obsahovat mnohem více informací než jen uvedení ceny a základních údajů o nabízeném produktu.

Rozvoj moderní reklamy je však spojen až s příchodem průmyslové revoluce. Ta změnila nejen techniku a hospodářství, ale i společnost a lidi samotné. Technický pokrok umožnil výrobu v masovém měřítku. K této výrazně rostoucí nabídce se však ne zcela dostačujícím způsobem zvedala poptávka. Proto byli producenti nuceni přistoupit k opatřením, která by tuto situaci pomohla řešit. A právě to ovlivnilo rozvoj reklamy do její dnešní formy.

Do období poloviny 19. století spadá i vznik prvních reklamních agentur. Ta úplně první byla založena roku 1841 ve Spojených státech.

Podobně proběhl i vývoj plakátů. Velký vliv na něj měl i malíř Alfons Mucha, který za svého pařížského pobytu proslul zejména plakáty pro herečku Sáru Bernhardtovou. Ve Francii se v této oblasti na počátku 20. století významně zapsali i známí malíři jako Edouard Manet, či Henri de Toulouse-Lautrec. Původně ručně malované plakáty se s příchodem techniky litografie koncem 18. století začínají tisknout ve velkých nákladech nejprve černobíle, od objevení sítotisku pak i barevně. Vývoj se však nezastavil, a tak pojem „Desktop Publishing“ uvedl tuto oblast do nové éry.

Na přelomu 19. a 20. století vznikly dva další reklamní nástroje, které dnes řadíme mezi klasické. Jedná se o rozhlas a kino. První bezdrátový přenos uskutečnil Ital Marconi. Bezprostředním předchůdcem rozhlasu byl bezdrátový telegraf, který začátkem 20. století sloužil k dálkovému přenosu důležitých zpráv. Jako první stálou rozhlasovou stanici otevřeli 2. listopadu 1920 v Pittsburgu (USA). Proto se tento den považuje za začátek trvalé činnosti rozhlasových stanic.

Pravidelné vysílání v tehdejším Československu započalo dne 18. května 1923 z letiště v Praze ve Kbelích. První promítání filmu proběhlo však ještě dříve, a to již v roce 1895, kdy bratři Lumiérové vytvořili první hraný film. Nebyli však jedinými, ani prvními, kteří se v té době filmu věnovali.V roce 1905 vzniklo v Pittsburgu první stálé kino („nickelodeon“) a během následujících tří let jich stálo po celé Americe již na pět tisíc. Rozvoj evropské kinematografie byl ovlivněn a zpožděn první světovou válkou.

Televize vznikla 26. ledna 1926. Tohoto dne vynálezce John Lagie Baird, Angličan, poprvé v historii vysílal televizní obraz. V Československu televize začala dělat první krůčky také již před druhou světovou válkou, první pokusné vysílání se ale uskutečnilo až v roce 1948 v rámci Mezinárodní výstavy rozhlasu MEVRO v Praze. Vysílání bylo zahájeno 1. května 1953 ze Studia Praha v Měšťanské Besedě a teprve až od 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Představit si existenci televize, filmu či rozhlasu bez reklamního vysílání je nyní již téměř nemyslitelné.

V současné době rozvíjející se tzv. nová média, jako kabelové či satelitní vysílání, teletext, internet a další jsou důkazem toho, že vývoj není stále ještě ukončen, a že také reklama v budoucnosti bude velmi různorodá a bohatá na formy a bude jistě hrát důležitou roli ve společnosti.

 

NEJZNÁMĚJŠÍ REKLAMNÍ ZNAČKA  

Sergio Zyman, bývalý marketingový šéf Coca-Coly (mimochodem s hodnotou ve výši zhruba 70 miliard dolarů nejdražší značky na světě), upozorňuje, že tvůrci reklam ztratili z očí její původní smysl, kterým bylo prodávat inzerované zboží.

Sergio Zyman, marketingový šéf Coca-Coly 

FENOMÉN COCA-COLA

Coca-Colu vynalezl doktor John Stith Pemberton v Atlantě v USA. Název byl navržen Pembertonovým knihkupcem Frankem Robinsonem. Robinson byl nejen dobrým knihkupcem, ale měl také vynikající rukopis. Dodnes používané logo vytvořil právě on.

Nejslavnější „soft drink“ všech dob se narodil 8. května 1886 v laboratoři Dr.Johna Pambertona, který z dlouhé chvíle dostal myšlenku vytvořit nápoj, který osvěží, zlepší krevní oběh a navíc dobře chutná. Když byl s vývojem hotov, odnesl džbán inovativního nápoje do místní lékárny. Každý návštěvník lékárny si pak mohl přímo na místě koupit sklenici rychlého osvěžení za 5 centů.

Čistý výdělek za první rok činil $50, náklady $70.

I přes nepříliš úspěšný začátek se Pamberton rozhodl svůj nápad zpeněžit, alespoň v malém. V místních novinách, „The Atlanta Journal“, nechal vytisknout první reklamní stránku vyhrazenou pro nápoj „Coca Cola“. Samotné logo vytvořil Pambertonův společník Frank Robinson a kdyby si býval byl na svůj výkres nechal udělat patent, jeho rodina by si dodnes nemusela dělat starosti o peníze, protože jeho logo se používá dodnes.

Reklama v novinách se začala vyplácet a lidé z okolí se začali sjíždět do malé lékárny „Jacobs’s Pharmacy“, aby ochutnali lahodnou Coca Colu. Pamberton však své podnikání nikdy nedotáhl do stádia baleného prodeje, vždy se jednalo pouze o rozlévání na náměstích, v restauracích, obchodech apod.

Éra Asa Candlera:

Asa Candler, vlastník jiné lékárny, než ve které Coca Cola začínala, odkoupil od umírajícího Pambertona v roce 1889 výrobní tajemství a autorská práva související s Coca Colou. Celé nápojové impérium bylo tehdy Candlerovi prodáno za $2300, což dokládá fakt, že Pamberton si hodnotu svého vynálezu nikdy plně neuvědomil.

Asa Candler v Coca Cole poznal velkou obchodní příležitost a rychle se zbavil všech svých ostatních aktivit, včetně své lékárny a prodejny zdravotnických potřeb. Začal investovat obrovské peníze do reklamy v novinách a na plakátech. Jeho agresivní kamaň se začala vyplácet – do roku 1892 se prodej téměř zdesetinásobil.
Začátek balené Coca Coly

Zatímco se snahy Asy Candlera neustále soustředily na zvyšování rozlévaného prodeje, začal se rozvíjet jiný způsob šíření Coca Coly.

V roce 1894 ve Vicksburgu v Mississippi, nadchla Coca Cola Josepha Biedenhana natolik, že ji začal stáčet do lahví a prodávat farmářům podél řeky Mississippi.

Ve velkém se Coca cola začala balit do lahví až v roce 1899, kdy získal Benjamin Thomas a Joseph Whitehead kontrakt s Asa Candlerem, který jim umožňil balit a prodávat Coca Colu po celých Spojených Státech.

Ochrana hodnotné značky

Jakmile se Coca Cola začala stávat národním nápojem, Asa Candler projevil svou předvídavost a do svých reklamních kampaní zahrnul varování před napodobeninami. Už tehdy používal známé fráze jako „Neakceptujte žádné napodobeniny.“ nebo „Požadujte originální kvalitu!“.

Na začátku 20. století začala i konkurence požadovat svůj podíl na trhu a boj o zákazníky začal. Zatímco hlavní starost konkurence bylo vytvořit stejně příjemnou chuť Coca Coly, původní podnik se chtěl za každou cenu odlišit a zvýraznit svou jedinečnost. K tomu sloužil například originální tvar láhve, který si společnost nechávala pravidelně patentovat.

 
Dnes se už konkurence na Coca Colu lepí ze všech stran a chuť nápoje už není výsostná záležitost původní Coca Coly. Na druhou stranu Coca Cola neustále těží ze svého prvenství na trhu a díky tomu získává největší množství lukrativních nabídek na spolupráci, např. kooperace s McDonald’s.
 

zajímavé odkazy:

http://www.galenfrysinger.com/georgia_atlanta_coca_cola.htm

http://www.coca-cola.cz/svet-coca-cola/reklama/historie-reklamy.php